Červen 2009




Věci nám utajené - 8.kapitola

29. června 2009 v 16:00 | Tea |  Kapitolovky
8. Kapitola

"Ale pro to tu nejsem, chtěl bych s tebou o něčem mluvit," odložil láhev na zem a přiblížil se k ní.
"Jen mám o tebe strach, když se kolem tebe motá ten pankáč," podíval se za ní do okna, kde je sledovali dva shinigami.
"To je hezký," usmála se. "Ale já si moc nemyslim, že je nebezpečnej. Je celkem fajn," dívala se do země. Připadala si jako kdyby ji tu chtěl začít kázat.
"Viděl jsme ho jak se poflakuje s tim divnym zrzkem a ještě jednim vysokym klukem okolo těch schátralech skladů za městem. Setkali se tam ještě s dalšíma nebezpečnýma klukama. Neřikám ti to proto, abych je pomluvil. Ale opravdu se o tebe bojím. Záleží mi na tobě," vzal ji za ruku.
"Neměj strach, budu se jim vyhýbat," vymanila se z jeho sevření. Popadla tašku a šla k výhodu.
"Doufám, že si ještě zahrajeme," zamávala na něj.

---

"On ji držel za ruku, ten drzou," Renji lepil svůj obličej na sklo.
"Přiznej to, že ti na ní záleží," popichoval ho Kurosaki.
"Ne, ale je nějakej divnéj. Mám pocit, že nás vidí," ukázal na něho.
"To není možný," nalepil se vedle něj na sklo Ichigo.
Chlapcovi černé oči zářili v bílém obličeji, seděl na lavičce a díval se na ně.
"To je blbost, jen se dívá z okna," narovnal se zrzek.
"Asi už mám potom všem paranoiu," opřel se zády o střechu, hlavu si podepřel rukami a zavřel oči.

---

Co to bylo za rozhovor? Strašně to bylo divný, ale proč mu tak věřim. Mám u něj pocit bezpečí, né jako u Renji, kde se bojim z jakýho kouta ulice na mě vyskočí Hollow. S nim je to jiný, není jako ostatní kluci, kteří se hned chtěj s holkou vychrápat. Je milí, hezký a má o mě strach. Kvetla štěstím.
Nepřijde mi moc pravděpodobný, že Renji je takovej grázlík. Aby se někde poflakoval s partičkou a chlastal nebo ještě k tomu mlátil lidi. To je blbost. On takovej určitě není. Neznám ho to je pravda, je to shinigami. Musí být velmi zodpovědný, ale kdybych to srovnala s policií taky tam nejsou žádný andílci. Ale proč by mi lhal, to přece…
Zaslechla strašlivý křik. Asi se mi něco zdálo, ani bych se tomu nedivila. Znovu ten křik. To se mi nezdálo. Rozeběhla se tím směrem. Ani se nerozmýšlela a dala se do běhu. Vběhla do boční uličky, kudy si každý den krátila cestu do školy.
Zastavila se, když ucítila nepříjemný pocit, že ji někdo sleduje. Otočila se, oční zorničky se jí rozšířili hrůzou. Dívala se tváří v tvář Hollow. Ustoupila pár kroků do zadu, zavadila o svou vlastní nohu a svalila se na zem, spadla na zadek.
"Uteč," vydechla a naprázdno polkla na copatou dívku za ní.
Jsem tak blbá. Musim se do všeho plíst.
"Co tu ještě děláš? Uteč!" Křičela na holčičku.
"e…" vylezlo z ní. Obcházela Susan, aby Hollow zabavila než se zvedne.
"Co to vyvádíš?" Postavila se do cesty Prázdného ruky, která ji chňapla a drtila ji. "Tak už běž!" Řekla přiškrceně.
Dívka místo toho, aby se dala na útěk, do něj začala kopat a škrábat ho rukama.
Hollow zařval bolestí, hodil se Susan o vysoký dřevěný plot, o který se naštěstí jen zastavila. Boleli ji strašně záda a hlava, do které se uhodila při pádu na zem. Sem vážně blbá. Sakra, co to tady dělám? Když se třesu strachem jako ratlík.
"Vypadni už konečně!" Nadzvedla se na rukou. Zatřepala hlavou, aby se trošku srovnala.
"Volá mě," vydechla malá holčička a pomalými krůčky se blížila k Hollow.
Ne. Musim něco udělat. Odrazila se od země a sjela před dívku. Splácla k sobě ruce a zase je do sebe oddálila, táhla s sebou modré až průhledné pole, které se ji utvořilo mezi rukama. Spadla na zadek a zírala přes pole na Hollow, který do něj mlátil, aby se k nim dostal.
Podívala se na své zakrvácené ruce, strašně štípali a pálili, nejradši by si je něčím schladila, ale nic tu nebylo.
Vzduch kolem ní zchladl, z úst se jí kouřilo. Duševní síla se zvětšila, bylo jí mdlo. Oči se jí klížili.
Kolem ní se začali zjevovat další Prázdní a útočili na její pole, které netušila jak ho vytvořila. Bylo ji desítky, možná i stovky. Neměla šanci se odtud dostat živá.
"Promiň," špitla třesouce.
Sledovala jak přibívají další Hollow. Nechci se dívat až mě budou drásat na kusy. Zavřela oči, z kterých se jí spustily slzy. Neudržela rovnováhu pod takovým tlakem, lehla si na zem. Třásla se ohromným strachem, který ji nedovoloval se ani pohnout. Byla ji zima, kerá se proháněla celým jejím tělem. Bylo to jako kdyby měla vydechnout na posledy bez rozloučení. Nikdy sem si nemyslela, že umřu zrovna takhle. Sevřela k sobě pevně oční víčka, kudy by neproniklo ani světlo.
Nastalo ohlušující ticho, které ji drásalo. Netrvalo to dlouho a ticho prořízl strašlivý řev jedné z těch stvůr.
"Postarej se o tu dívku. Matsumoto, Ikkaku, běžte najít jejich zdroj, já se o ně postarám," podal rozkazy něčí hlas.
"Hai," řekli všichni tři současně.
"Už si v bezpečí," klekl si k dívce muž.
Susan opatrně otevřela oči, chvíli mžourala než se ji zpravil obraz. "Renji," zašeptala. A podala se dalšímu náporu pláče.
"Jsme tu už je to v pořádku. Si zraněná?" Staral se.
"Já-já nevím," vzlykala.
"Jsem tady," obejmul ji a hladil ji po vlasech. "Si jenom v šoku. Už je to všechno pryč," konejšivě ji houpal ve své náruči.
Křečovitě se držela jeho pláště oběma rukama a plakala. "Strašně sem se bála," nejradši by tomu všemu utekla.
"Já to vím, ale teď se nemusíš ničeho bát, sem tu," pustil ji ze sevření, ale ona se ho dál držela, cítila se tak v bezpečí.
"Musím se tě na něco zeptat. Tu věc za náma si udělala, ty?" Ukázal na velký průhledný štít.
Jen na to přikývla a podívala se na své zakrvácené ruce. "Nevim jak, ale prostě jsem to nějak udělala. Měla sem strašný strach a pak to šlo samo," snažila se zastavit pláč, ale nešlo to.
"Můžeš vstát?" Podal ji ruku, aby ji pomohl, na nohy.
Chtěla, ale její tělo bylo ještě ochromené a jen zpátky spadla na zadek.
"Vezmu tě za Uraharou, který tě ošetří," Vzal ji do náruče a rozeběhl se s ní po střechách do krámku.

---

"To je velmi zajímavá technika, myslím, že ho potěší," mihl se po střechách bílý plášť.

L´s hrob ...

29. června 2009 v 14:00 My a anime
XD jo tohle je asi tak rok stará fotka xD loni o prázdninách jsme byly někde v Jeseníkách a na nějký tůře jsme našly takovej kámen a na něm L xD a protože jsme ještě byly v Death note mánii tak nám to hrozně připomělo náhrobní kámen xD takže tady už objev...Ryuzakiho hrob xD

Přání k narozeninám Elize

29. června 2009 v 12:00 Shaman king narozeniny
Eliza je Faustův strážný duch a jeho opravdová, životní láska :) přejeme jí krásné nározeniny a hodně štěstí v turnaji Krále Šamanů x)


Kenzo Tange

28. června 2009 v 10:15 Japonská kultura

Kenzo Tange

* 1913 - † 2005, Japonsko

Japonský architekt Kenzo Tange se narodil 4. září 1913 v přístavním městě Osace. Už jako malý chlapec byl Tange inspirován evropskou architekturou a chtěl se stát architektem.

V roce 1935 Tange začal studovat architekturu na Tokijské univerzitě, poté pracoval v ateliéru Kunia Maekawy, který byl jedním z mála zastánců mezinárodní architektury a principů Bauhausu v Japonsku. Za čtyři roky v Maekawově ateliéru Tange získal mnoho hodnotných zkušeností, které pak následně využíval po celý svůj život. V roce 1963 se stal profesorem na oddělení městského inženýrství a na této pozici působil až do roku 1974.

V roce 1961 Tange založil vlastní ateliér Kenzo Tange & URTEC, ve kterém pak pracoval na mnoha zajímavých i významných zakázkách. Mezi jeho velké projekty patřil například jeho projekt pro městský plán Tokia, který měl zcela zásadním způsobem přetvořit a zmodernizovat tvář Tokia.

Tange byl jedním z nejvýznamnějších architektů 20. století, po celém světě navrhoval budovy, ve kterých se mu jedinečně podařilo skloubit tradiční japonskou architekturu s novými a moderními tendencemi. Na konci 70. let se od japonských tradic jaksi odvrátil a nově se zaměřil na mezinárodní abstraktní styl. I když se jeho styly v průběhu času měnily, vždy je spojovala myšlenka jasného uspořádání a pevných geometrických struktur, inspirovaných myšlenkami Le Corbusiera.

V roce 1987 byl Tange za svou tvorbu odměněn prestižní Pritzkerovou cenou za architekturu.

Tange zemřel 22. března 2005 v Tokiu. Jeho pohřeb se konal v jedné z jeho staveb - římskokatolické tokijské katedrále Sv. Marie.

PEREX n_n

Morty

28. června 2009 v 10:00 Shaman king galerie
Ani nevim proč sem dala na blog všechny galerky z SK a jeho sem nezveřejnila XD tak docela opožděně tady ještě Morty :)


Věci nám utajené - 7.kapitola

27. června 2009 v 16:00 | Tea
7. Kapitola

"Nechtěla jsem tě vyrušit," položila si sportovní tašku na lavičku černovláska v tenisových kraťasech, který byly ještě kolem dokola obaleny jako krátká suknice. Na pravou ruku si natáhla bílé potítko. Vlasy si sepnula do dlouhého copu pod lopatky.
Chvíli se na něj dívala z lavičky u sítě.
Dnes měl její trenér zpoždění, které mu není podobné. Sem tu o něco dříve, ale stejně. On už tu vždycky stepuje skoro půl hodiny předem. Aspoň se můžu podivat jak ten novej trénuje. A musim uznat je vážně dobrej.
Vyndala si z tašky svou raketu. Přehodila ji několikrát z pravé ruky do levé. To půjde. Usmála se pro sebe.
"Nechceš si zahrát?" Nabídl ji.
"Taky mě to napadlo," postavila se na druhou polovinu naproti jemu.
"Začni," dal ji přednost.
"Ne, díky," zavrtěla hlavou. "Nerada bych, aby sem tě znemožnila už na začátku," provokovala.
"Fajn, ale abys toho potom nelitovala," vytáhl si z kapsy jeden zářivě žlutý míček.
"Neboj," rozkročila nohy a houpala se v kolenou. Čekala kam se má vydat za tenisákem.
Několikrát hodila s míčkem o zem, přiložil ho k pálce. Napřáhl se pravou rukou, vyhodil míček do vzduchu a odpálil ho. Rána měla švih, cítil kolem tváře vzduch, který se vzedmul s jeho pohybem.
Míček se odrazil na protějším poli, na poslední lajně, a směřoval ven k získání bodu pro jeho střelce.
Dívka nezaváhala ani minutu, odrazila se od země až za ní zůstala čára v antuce od jejich tenisek, bez zaváhání se napřáhla raketou a odpálila míček, těsně.
Dívala se na místo, kde byly otlačené obrysy míčku. Má sílu. Nevim jak to udělal, ale jeho švih je teda parádní. Ještě nikdy jsme s nikým takovým nehrála. Pořád tomu nemohla uvěřit.
I přes to s tebou neprohraju. Postavila se zpět do základního postoje, který zaujímal každý tenista, který čekal na přijmutí míče.
"Říkal jsem ti, že máš podávat," napřáhl se a odpálil míček na druhou stranu. Prosvištěl kolem ní mrknutím oka, skoro ho nezaznamenala na tož, aby ho odpálila. Její tělo nebylo schopno se pohnout, jak mu přikazovala. Mohla se jen dívat.
Jeho síla se zvětšila. Ale jak to? V tom musej být nějaký steroidy.
"Nemysli si, ale já se jen tak nevzdám," odpálila míček forehandem.
Po celé hale sel ozývaly rány, jak odrážel jeden druhému míček. Vzduchem svištěl jeden tenisák za druhým. Skóre se rychle měnilo, chvíli vyhrávala ona, ale vzápětí vyhrával on a tak to šlo většinu zápasu.
Susan vyskočila do vzduchu a odpálila míček, který se řítil nebezpečnou rychlostí ven z jejího pole. Spadla na kolena, musela se zapít jednou nohou, aby se udržela. Zrychleně oddechovala, kapky potu, které se ji vyrosili na čele si otřela pravou rukou do potítka. Zvedla se těžce, došla do rohu pole. Několikrát hodila míčkem o zem, při každém jeho nárazu na povrh se kolem měj rozvířila antuka. Míček poslal přímo na druhou stranu než stál.
Napřáhl se po něm, ale byl moc pomalý.
"Snad už nemáš dost?" Ušklíbla se připočítávajíc si další bod.
"Na to zapomeň, hra ještě neskončila," nenechal se zazdít nějakou holkou.
"Fajn, tak se připrav," došla si pro další várku tenisáků.
"Nemáš nějaký míčky? Já ty svoje nemůžu najít," přehrabovala se ve své tažce.
"Jo, podívej se do baťohu," naznačil směr pálkou, kde by měl ležet.
Vedle lavičky ležel hnědý batoh. Vyndala si ho na svou tašku, aby se jí lépe hledalo.
"Měly by to být prostřední kapsa," radil ji.
"Už tam jsem," otevřela jmenovanou kapsu. Míčky samozřejmě byly až ve spod. Než je vyndala narazila na skleněnou lahvičku se světlehnědou tekutinou. To je make-up? Podivila se.
"Nějakej problém?" Netrpělivě čekal.
"Ne, jen jsem je nemohla najít," dala si tři míčky do kapes a položila batoh na původní místo.
Hra mohla znovu započít. Vzduchem se neslo napětí a zároveň vzrušení. Míčky létali všemi možnými směry. Dívka běžela dopředu, ale vzápětí si musela pospíšit do zadu, aby mu nedala nejmenší naději na výhru.

---

"Proč tu tak bloumáš?" Podíval se stejným oknem do velké budovy, kde běhali dva středoškoláci s raketami v ruce a honili se za tenisovým míčkem.
"Někdy si říkám, co bych vlastně dělal, kdybych nebyl shinigami," filozofoval a při tom se díval na svou spolužačku jak hraje tenis s tím divným klukem.
"Co to plácáš, Renji?" Zastoupil mu výhledm.
"Co děláš, dívám?" Stěžoval si jak kdyby sledoval jeho oblíbený seriál v televizi.
"Už víte něco víc o těch Arankarru?"Ustoupil mu z pohledu.
"Ne, jen to, co víš ty," sledoval pohyby dívky, které podávala.
"Jo a ještě se tady objevili několikrát, když si tu nebyl. Když už jsme u toho, kde si vlastně byl?" stočil jeho pohled konečně na Ichiga.
"No…to je přece jedno." Posadil se vedle něj.
Oba dva němě zírali na hru bez jediného slova. Až ho prolomil Abarai. "Stejně mi jí je líto."
"Proč?" Tupě zíral Kuroski s otevřenou pusou do prázdna až po chvíli se vzpamatoval. "Odkud se vlastně vzala?"
"Útočil na ni Hollow a poranil ji. Přišel jsem zkrátka pozdě. Po několika dnech se probudila. Byla normální než ho potkala, ale potom mě viděla a všechno ostatní. Vysvětlovali jsme jí s Uraharou, co se vlastně stalo. Měla něco nějakym anime, přičítali jsme to, že ještě není úplně při smyslech," odmlčel se na chvíli, aby mohl pozorně sledovat jeden moment hry.
"Anime. To znám, jsou to animovaný seriály. Ale tohle moc nejsem," vysvětlil. "Radši čtu mangu, kreslenej komix," objasnil.
Renji to přešel bez poznámky. "Bojim se, že je tady vystavěná až moc velkému nebezpečí, když má tak vysokou duševní sílu. Kisuke říkal, že by mohla mít i na řadového shinigami se svou duševní silou."
"Ty se o ní bojíš," vrtalo hlavou Ichigovi a uculoval se.
"Neuculuj se tak blbě. Je to jen z čistě pracovních důvodů," Vyjel na něj.
"Jasně jasně," stejně si myslel svoje.

---

"Vážně si dobrej," podali si přes sít ruce a pak se oba svalili na lavičku vyčerpaně.
"Dík," napil se vody.
"Ehm…Ul-san," nevěděla jak se má vyjádřit.
"Hm?" vychutnával si ledovou vodu.
"Něco máš na obličeji," ukázala na černou čáru, která se linula pod okem. Proto měl ten make-up.
"Promiň, to je stará jizva," otočil se k ní zády a když se k ní otáčel zpátky už nebyla vidět.
"To je v pohodě," byla trochu zaražená.
"Ale pro to tu nejsem, chtěl bych s tebou o něčem mluvit," odložil láhev na zem a přiblížil se k ní.


Japa food n_n

27. června 2009 v 14:00 Obrázky




3. kolo SONB n_n

27. června 2009 v 10:02 SON...
Tak a dneškem počínaje, můžete hlasovat pro své oblíbené blogy v dalším kolem našeho SONB :)
Opět, i když je nám to líto, musíme vyloučit blog s nejmenším počtem hlasů...tentokrát moc pěkný blog, jehož adminkou je Lenka

Ocenění budeme dávat najedou, takže až po uzavření soutěže.

Toto kolo bude trvat do 5.7. takže do té doby můžete hlasovat n_n

A tady už opět seznam soutěžících, pro které můžete hlasovat. Který blog se vám líbí a máte ho nejraději z těchto blogů? n_n

seznam soutěžících:

1.

adminka: Nexus (Gaara-sama)
zaměření: nejvíce na D.Gray-Man, Bleach, Gackta a YAOI, povídky

2.

Adminky: Charlotte,Paige,Yuki a Kaori
Zaměření: Japonsko( muzikály, kluci,…), anime(Bleach, DN, Elfen Lied, Vampire Knight,…), ale také se tu najde něco i například z Twilight

3.



Adminky: Helík a Dwořka
Zaměření: dvě nejlepší kamarádky, které se dělí se všemi o svoje zážitky a o to, co mají rády


7.


Adminka: Shike
Zaměření: anime, manga a její vlastní deník, kde se s vámi dělí o vše

8.

Adminka: Saku[ra] - chan
Zaměření: anime a manga

9.



Admin: Yutaha
Zaměření: anime( Naruto především)



galerka obecně...xD

26. června 2009 v 12:00 Galerie Elfen Lied
po dlouhý době pár obrázků - mix - kterej sem měla v compu :)