Leden 2008





13. bleskovka

30. ledna 2008 v 12:00 Bleskovky
Takže 13. bleskovka je tady...
1) co je na obrázku a jakou to má spojitost se seriálem Naruto?
2) Na obrázku je znak vesnice. Které? A napiš něco co o ní víš.
3) Kteří lidé nosí v Narutovi podobné prsteny?
Kdo chce něco určitého na diplom ať napíše a bleskovka končí až uzavřeme komentáře, však už to znáte :)



Proč zrovna on...

29. ledna 2008 v 4:30 | Tea |  Jednorázovky

Chlapec se opřel o rukojeť katany a postavil se.
Rozhlédl se kolem sebe, viděl samé mrtvé tváře. Ale nepřipadali mu povědomé. Bloudil mezi nimi. Až dorazil doprostřed celého lesa. Bylo vidět, že tam byl největší střed obou armád. Vždycky uvažoval proč vlastně všichni ti lidé museli zemřít.
Je možné, že Neji měl někdy pravdu, když říkal, že všechno bylo před určené. Právě proto muselo zemřít tolik lidí pro štěstí mnoha jiných lidí. Jen, aby jediný člověk mohl žít padlo za něj hned několik desítek životů možná i několik stovek, nedá vyčíslit.
Pokaždé když se kamkoliv podíval, projela jím bolestivá rána přímo do srdce. Musel se zastavit a by se mohl nadechnout pořádně.
Nechápal to proč. Vždycky, když udělal nějakou hloupost napravil ji, ale nikdy okolo toho nepadli životy. A jen kuli lidské pošetilosti padlo tolik životů.
Naruto dál bloudil mezi nehybnými těly. Náhle uviděl záblesk něčí čelenky. Mohla to být číkoliv čelenka, ale Narutovi se zdálo, že by to mohl být někdo známí.
Přiběhl k tělu, ale byl to jen někdo. Nikdy ho v životě neviděl a tak si nemyslel, že by musel být nějak důležitý. Pokračoval tedy dál. I když se nad svými myšlenkami musel někdy zastavit. Nemohl uvěřit, že by uvažoval nad tím, že když ho nikdy neviděl, jen proto nemusel mít právo žít.
Hledal už hodiny, nemohl najít nikoho koho by znal, ale bylo mu divné, že nikoho nepoznává. Přece by se neprobudil v kaluži krve a nikoho nepoznával. Bylo to jako ze špatného filmu. Na nic si nevzpomínal co bylo před tím, pamatoval si jen svou krev a tisíce neznámých tváří.
Prohlížel si každou tvář jestli ji někdy neviděl, ale nikoho si nevybavoval ve svých vzpomínkách.
Po dalších hodinách hledáni byl už vyčerpaný. Z rány, kterou měl na boku mu stále vytékala krev. Cítil se jako kdyby jeho celá existence mizela. Všechno co tu zanechal, všechny své přátelé, když se Sasukem moc neměli rádi byl to jeho jediný opravdový přítel, šel pro něj až do Orochimarova sídla. Málem ho kuli němu zabili,ale on vytrval a hledal ho. Slíbil Sakuře, že ho ochrání za cenu svého života, ale ……..
…….všechny své sliby dodržel, netušil, že ten jediný, na kterém mu nejvíce záleželo nesplnil. Slíbil ho osobě, kterou kdy v životě nejvíce miloval. Když odešel z vesnice na dva roky, každý den na ni myslela, říkal si co asi dělá. Věděl, že ona miluje úplně někoho jiného. Ale jemu stačilo, že ona byla šťastná. Hřálo ho u srdce, když se smála. A když brečela, bylo mu jí líto. Bolelo ho to, byla to bolest, kterou nezažíval rád. Bylo to horší něž, když do něj někdo zabodával jakékoliv zbraně nebo když měl v těle strašlivý jed, který způsoboval bolest až se svíjel na zemi. Tohle bylo, jiné byla to bolest, která mu svírala srdce, ale při tom mu nic nebylo. Nebylo vidět navenek, že se kuli ní trápí, ale v jádru srdce ho to trápilo. Někdy si myslel, že se zblázní, ale kuli ní chtěl vydržet, protože ji slíbil slib.
Ale teď se cítil na pokraji sil, nebyl skoro zranění. Jen ten pohled ho vyčerpával. Bylo to nejhorší co kdy viděl. Už viděl hodně věcí, viděl své přátelé na pokraji smrti, ale tohle bylo omnoho horší.
Stál nad ním jen pár sekund, ale je mu to po přišlo jako věčnost. Věčnost, kterou nechtěl nikdy vidět. Věděl, že neměli přijímat tuto misi. Bylo to jeho rozhodnutí. Měl předpokládat, že bitvy nezvěstí nic dobrého. Mohl říci "ne" ale on byl do všeho vždycky hrr a nepřemýšlel do předu. Nepřemýšlel nad tím, že by kdy mohl ztratit své přátelé.
Nechápal to, nechápal jak to, že on vždycky vyvázl z každého souboje jen se škrábnutím. Né, že by byl nejlepší, byl dobrý, ale rychle se vždycky hojil. Nechápal proč vždycky on měl takové štěstí a nikdy se mu nic nestalo. Nepřátelé mu padali před nohama. Možná to bylo tím démonem, které ho měl zapečetěného v sobě. Tomu obvykle dával za vinu, že se dostal do nějakého maléru,ale tentokrát to nebylo jako dřív. Teď to byla jeho vina. Vše záleželo na něm. Do bitvy vstupoval s rizikem, že nese na svých ramenech dva životy. A teď……..
……Teď vystupoval z bitvy jen s jedním.
A to se svým toho ještě na tom nejvíce štvalo. Ptal se sám sebe, proč si osud nemohl vzít jeho život. Jeho bez cenný život. Pro nikoho přeci nežil. Ale on ano, žil sice pro pomstu, ale musel žít. Musel zkrátka žít. Pro něj žila dívka., na kterému nejvíce záleželo. Sice ji on neměl rád, ale stojící chlapec věděl, že ji miluje. Spíš, že ji miloval. Jemu při tom pořád nadával, ale on věděl, že pro něj znamená to co pro něj a to nejdražší člověk.
Padl na kolena, po tváři se mu ronili velké kapky slz. Ještě takhle nikdy před tím nebrečel. Klečel vedle svého přítele a zlobil se sám na sebe. Mohl za to, mohl . Už jednou ho málem připravil o život a teď znovu a doopravdy..
Seděl v kaluži krve, která byla naplněná smutkem a velkou bolestí. Blonďatý chlapec věděl, že se jeho příteli ulevilo. Celý jeho život, žil v bolestech a smutku. Měl jen jediný cíl, který díky němu ztratil. Jen díky jeho blbosti.
Seděl tam, měl sklopenou hlavu k zemi, nedokázal se mu podívat do tváře. Nechtěl vidět co provedl, nikdy se za nic nestyděl, ale teď by se nejraději zahrabal sto metrů pod zem a stejně by mu to nepomohlo.
Uslyšel těžký dech, ale nebyl jeho. Naruto se podíval na tělo ležící vedle něj.
Byl to jeho přítel, který oddechoval poslední minuty svého života.
"Ty brečíš." Odfrkl si.
Naruto se usmál. "Jako za starých časů."
"Ne, ten tokát to už takové nebude."
Naruto se přestal smát. "Ne to neříkej, ty neumřeš. Já to nedovolím. Slíbil jsem jí to."
"Postarej se o ní." Sotva dýchal.
"Slib mi…"
"Co?"
"Slib mi, že se postaráš ……" Skoro už nemohl mluvit, jak se mu plnilo hrdlo krví.
"Pomsti můj klan, prosím."
"Udělá pro tebe všechno, ale ty neumřeš." Snažil se zachovat klid, ale vůbec mu to nešlo.
"Pojď postav se, půjdeme za medic-ninjou a ten ti pomůže." Brečel znovu Naruto.
"Naruto…."
"Naruto…." Pokoušel se znovu. "……sbohem." Rozloučil se.
Zavřel oči a tiše spal.
Naruto tomu nemohl uvěřit, že……
Zakřičel. "Sasuke." Oči mu rázem zčervenali, obklopila ho červená Chakra, která jako kdyby ho zabalila. Měl už jeden ocas a tvořili se další. Z očí se mu hrnuly želví slzy. Nechtěl, nechtěl aby umřel. Nemohl to dopustit. Složil přece slib.








Zvířecí útulek-3.skupina

27. ledna 2008 v 15:00 Zvířecí útulek
A konečně tady máme poslední skupinku opuštěných zvířátek, které nemají domov a my se jim ho budeme snažit pomoci najít. =3
1)
2)
3)
4)
5)
6)
7)
8)
9)
10)
11)